Ze životanás všech

Zlatá chvilka

Publikováno 17.05.2017 v 21:10 v kategorii O autorce, přečteno: 54x

Je to pár týdnů, kdy jsme se rozhodly s mamkou a sestrou, že si uděláme „príma“ den :-D. Mamka dostala dárkový poukaz do zlatnictví, který chtěla utratit tak, že si všechny tři něco vybereme na památku. Nepochybuji o tom, že tento nákup nám zůstane v paměti hodně dlouho. A nejen nám. Myslím, že i paní prodavačka bude dlouho vzpomínat.

Ale hezky od začátku. Přece jen je to zlatnictví a ne jednota, takže se asi nestává, že by tam bylo permanentně narváno k prasknutí. Možná právě proto jsou tyto obchůdky malé :-D.

Sraz byl kousek od obchodu a když jsme se tam všechny tři vřítily, myslím, že začala prodavačka pomalu litovat. Náš „shopping“ začal tím, že si mamka zapomněla brýle a paní prodavačka jí s úsměvem nabídla erární, které tam kdysi někdo nechal. Naštěstí na ně mamka viděla, takže jsem měla ušetřený sprint k ní do práce pro její. Asi po patnácti minutách si mamka vybrala krásné náušnice, ke kterým chtěla i přívěsek na krk a řetízek. Další půlhodina. Každá náušnice má k sobě v nabídce samozřejmě i přívěsek, brož a nebo náramek. Takže jsme hledaly a hledaly, než jsme našly. Když si mamka otřela čelo, čekala, až prodavačka dokončí její objednávku, dostaly jsme úkol my se sestrou. „Tak si taky něco vyberte!“ No… To bylo drobet horší. Já zrovna na tento typ šperků nejsem a jediné, co mě zaujalo byl masívní náramek ve výloze. „Jdeme se na chvilku ven kouknout do výlohy“, oznámily jsme mamce. Lucie mě pobídla, co se mi líbí? „Co třeba ten náramek támhle? Ten by se k tobě hodil.“ No, přiznala jsem, že to byla jediná věc, která mě zaujala a šla jsem si ho tedy vyzkoušet. Na ruce vypadal skvěle, líbil se mi, ale namítla jsem nahlas: „Jako je fakt super, ale do školy ho asi nosit nebudu. S tím bych bouchala do stolu a všichni by se na mě koukali.“ Paní prodavačka se podívala a říká:“ No a co? Však ať čumí, úča!“ :-D Usmála jsem se a s klidným hlasem odvětila: „No… Když ta úča v tý třídě jsem právě já“ a začala jsem se smát. Paní prodavačka zalapala po dechu a strašně se mi omlouvala. Chuděra by se do země propadla, chrlila jednu omluvu za druhou a když mamka okřikla sestru, aby se mi nesmála, že ona má co říkat, tak paní prodavačka protočila oči znovu a nesměle říká: „Vy taky?“ „Taky“ řekla Lucie a následovala další vlna smíchu. Přesto, že jsme ji uklidňovaly, že se opravdu nic nestalo a že se nezlobíme, byla rozhozená a pořád si nás prohlížela, jakoby nevěřila vlastním očím. Prý vypadám tak na pětadvacet, tak kdo by hádal, že bych mohla učit? Potěšila mě. Ne, že ne. Však nám taky díky smíchu prodloužila život o pěkných pár minut :-D.

Sestra si nakonec po několika minutách zkoušení vybrala prstýnek a po asi hodině, hodině a půl jsme se vydaly domů. Jsem si jistá, že nejvíc si po našem odchodu oddechla paní prodavačka. Takový zážitek jistě nemá denně a nepochybuju, že teď už na všechny kouká jako na potencionální úči :-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?