Ze životanás všech

Zkouška dospělosti

Publikováno 01.02.2016 v 08:00 v kategorii Život ve škole, přečteno: 241x

Tento článek má konkrétního adresáta. Vlastně adresáty. Je pro „moje děti“. No děti… Snad někoho neurazí, že jim tak říkám. Ale proč jim vlastně píšu? Maturují. Alespoň by za pár měsíců měly. Všichni ušli dlouhou cestu a jak sami na stužkovacím plese řekli, opravdu z nich zůstalo to nejlepší, co mohlo :-D.

Simča B… Odmítala cokoli s kýmkoli řešit a dnes úplně v klidu řekne přede všemi svůj názor. Byla to dlouhá cesta, ale zvládla to. Změnila se snad ze všech nejvíc. Musela vyhrát sama nad sebou a zaslouží si obrovský obdiv.

Kikina… Její chuť a nechuť chodit do školy se střídaly jako aprílové počasí a i když jsme nejednou řešily změnu studia, vydržela. Sama pochopila, že ne vždycky je ta snazší cesta tou lepší. Někdy se vyplatí zabrat a nenechat se zlákat na oko lehčím životem.

Amy, která první den seděla v prostřední řadě s růžovými vlasy, se vepsala do paměti naprosto všem učitelům. Počet zameškaných hodin se občas rovnal počtu těch odchozených, ale vždycky to dohnala. Když chce, dokáže cokoli. Ale musí chtít.

Simča Š. až na stáži v Malaze ukázala své opravdové JÁ a i když je to holka velká, teprve tam skutečně vyrostla. Naučila se mluvit o sobě a o tom, co by chtěla. Mluvit nahlas o svých pocitech není slabost a Simona už to ví také.

Nikča…Koně jsou pro ni víc než matematika a nikdy se za svůj názor nestyděla. Co na srdci, to na jazyku. A jestli se to někomu nelíbí, je to jeho problém. Málokdo dokáže i vážnou situaci proměnit ve vtip. Možná je to tím, že z koňského hřbetu se zdá všechno mnohem menší.

Zdeňka a její boj s matematikou:-D. Jednou nahoře a jindy dole, ale vždycky s úsměvem. A věřte mi, že ten její, je opravdu odzbrojující. Když vytrváte, nechá vás nahlédnout skrze obrovské upřímné oči až na dno své duše. Ale nesmíte ji zklamat.

Vlaďka. Řadím ji mezi moje děti a přitom je to žena mnohem zkušenější a obdivuhodnější, než byste si dokázali představit. Vždycky s vyznamenáním a vždycky bude tvrdit, že není proč ji chválit.

Domča… Tichá voda, která břehy mele. V dobrém smyslu slova samozřejmě. Pokaždé se na ni můžete spolehnout. I když by sama někdy potřebovala pomoc, neřekne vám NE.

Pája… Drobné tělo, které ukrývá neuvěřitelně silnou osobnost. I přes tíhu starostí a problémů, stále stojí s hlavou zvednutou a usmívá se. Je důkazem toho, že, i když si myslíte, že víc už nezvládnete, vždycky máte dost sil jít dál.

Sára a její „tak to se nenaučím“. Pořád překonává sama sebe, a když jí budete přesvědčovat, že to zvládne, tak ona bude už ze zvyku tvrdit, že ne. Ale stejně to nakonec dá :-D. Klacky, které ji život hází pod nohy, překračuje a ani si neuvědomuje, že je někdy dospělejší, než většina opravdu dospělých.

Míša… I když neví co dřív, s „prckem“ v náručí stejně dojde přesně tam, kam si předsevzala. Občas si musí jako správná máma pobrečet, ale díky tomu nabere další sílu.

Simča P. Nastoupila kvůli matice a i přesto, že už má maturitu jednou za sebou, nepolevila a pořád jede na maximum. Věci nazývá pravými jmény a když něco potřebuje, narovinu to řekne.

Ondřej… První den přišel poslední a rozhodně poctivě pracuje na tom, aby to tak zůstávalo :-P. Vždycky mezi posledními, ale když už přijde, dokáže velmi mile překvapit. Jako správný chlap to bohužel nedělá často. V tomto případě se obávám, že razí heslo, že všeho moc škodí :-D.

Pavel…Jeho pomalé a velmi rozvážné počínání během celého studia mi ukázalo, že vyčkat se může opravdu vyplatit. Když se mu nechce, tak se mu nechce a vy se můžete na hlavu postavit. Obrovský chlap s dost křehkým, ale velmi upřímným jádrem.

No a Marek. Komediant a bavič. Vždycky, když už si myslíte, že víc nepředvede, ukáže vám pravý opak. Někdy si můžete myslet, že na vás něco hraje, ale ve skutečnosti to tak není. Jen se musíte správně podívat.

Během těch měsíců, kdy jsem se dívala do jejich občas až moc klidných a jindy zase dost vyděšených očí, jsem na některé z nich několikrát změnila názor. V podstatě jsem se po tu dobu učila s nimi. Jak co dělat a hlavně jak co nedělat. Víte, také jsem si na počátku myslela, že žáci sedící v lavici mají jen jediný úkol. Učit se a chodit do školy. Dnes už vím, že to není pravda. Spousta z nich zažívala a zažívá situace, které by rozhodně neměli.

Maturita byla a je aktuální téma. Pro mnohé docela velký problém. Co si budeme nalhávat. Já když si vzpomenu na svoje zkušební maturitní „okénko“, ještě teď se mi orosí čelo. K cílové rovince se dostali opravdu ti nejvytrvalejší a jak je tak sleduji (a věřte, že nejsem jediná), ubírají do jednoho na vytrvalosti a odhodlání. Přesto pořád věřím. Věřím v jejich vnitřní sílu. V jejich chuť neprohrát a v jejich touhu po splnění svých cílů a snů. Nejde o to, že nechci, aby zklamali rodiče, mě, nebo ostatní učitele. Věřím, že nezklamou sami sebe.

Zkouška dospělosti není TEN papír, jak je odedávna zažito. Zkouška dospělosti se jí podle mě říká proto, že teprve při tomto docela velkém náporu úkolů a překážek se ukáže, zda se k tomu dokážou někteří jedinci postavit zodpovědně, spolehlivě a dospěle.

Tak hlavu vzhůru, děti moje! Všichni to dřív nebo později dáme :-D. Jen teď není čas ztrácet čas.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?