Ze životanás všech

Tohle po mně nechtěj, miláčku!

Publikováno 28.09.2015 v 09:05 v kategorii Muži versus ženy, přečteno: 95x

Ženy jsou křehké pohlaví. Fakt, který muži od pradávna velmi často a rádi říkají, ale ještě častěji a ještě raději na to zapomínají. Proč jsou ženy v očích mužů slabé, když jsou to právě oni, kdo to přehlíží? Nejspíš proto, že si tím mohou zvýšit sebevědomí, a hlavně se jim to kolikrát náramně hodí. Podívejme se na to pro tentokrát z pohledu práce a domácích povinností. Muži obecně se odmítají podílet na chodu domácnosti (Jsou samozřejmě opět výjimky), ale vůbec jim nevadí, když ženy dělají mužskou práci.

Žena při podávání cihel, řezání dřeva a sečení trávy je dobrá „baba“, která se umí k lecčemu postavit a takovou by chtěl doma každý chlap. Má obdiv jak mužů, tak jiných žen. U mužské populace pro samostatnost, odvahu a schopnost poradit si u dřiny, u žen pro sílu, schopnost organizace (stíhá jak domácnost, tak i práci s manželem) a chuť se na něčem takovém vůbec podílet. Kriticky nutno přiznat, dámy, že ne každá z nás se dokáže postavit k lopatě:-D.

Jak je to ale naopak? V ne příliš povzbudivém smyslu slova je pro jiné muže „chlap“ u plotny, žehlicího prkna nebo třeba při vytírání podlahy také „baba“. V očích žen je to však empatický borec, kterého bychom občas měly rády doma všechny. Přece není nic špatného na tom, když nám muži pomohou i s prací, na kterou fyzicky v pohodě stačíme, ale nemáme na ni zrovna čas, a nebo tělesný stav?

To vše pojednávalo zatím o tom, do jaké práce se kdo s chutí pustí a kterou kdo odmítá. Příkladů by se dala uvést spousta.

Jak je to ale s úklidem po sobě? To už vidím mnohem kritičtěji. Smysl pro pořádek po určité činnosti mají ženy a muži opravdu nesrovnatelný.

Když žena venku přesazuje kytky, vše po sobě uvede do původního stavu. Uklidí, umyje, zamete. Samozřejmě. Je to v pořádku. Přece nebudeme úmyslně přidělávat práci druhým, že? Proč je tedy pro muže takový problém dát třeba po jídle talíř rovnou do myčky? Od dřezu na nádobí už je to většinou jenom kousíček. Když dává oblečení do koše se špinavým prádlem (pokud už se vůbec odhodlá nadzvednout víko a trefit se do něj a ne vedle), proč si rovnou při svlékání neotočí ponožky? My nepotřebujeme nutně trávit čas v pokleku u pračky a každou z nich vzít do ruky a přetočit a pak ještě odpovídat na otázky typu: „Co tam děláš tak dlouho? Vždyť ta pračka pere sama, ty to tam jen naházíš a zapneš.“ Tohle jsou situace, které spoustě ženám vrtají hlavou. V domácnosti přeci žijeme společně. Nejedná se jen o ženské a mužské teritorium (pokud si to tak doma někdo sám nezavede).

Muži ženám klidně řeknou: „Pojď ven, prosím, potřebuji s něčím pomoct.“ A my často jdeme. Maximálně řekneme, že za moment. Ale co slyšíme, když potřebujeme pomoct doma my? Pokud tedy vůbec o pomoc požádáme? „Tak tohle po mně nechtěj, to je ženská práce.“ A nebo třeba: „Tak to už bych mohl dělat úplně všechno. Nemám jít pověsit prádlo? Nemám začít taky žehlit a vařit? Jak budu vypadat? To bych taky mohl tímto tempem dopadnout jako TEN a TEN.“

Ať se na to podívám z jakékoli strany, tak nevidím třeba na luxování nic podřadného. Já se taky nestydím, když rovnám polena na topení v krbu.

Proto jedna rada pro vás, pánové, pokud chcete být v našich očích opravdoví chlapi. Není nutné předvádět mužnost pouze olympijskými výkony v ložnici nebo při práci mimo domácnost. Pro nás ženy je opravdový chlap ten, který se úplně v pohodě a bez extra řečí dokáže postavit třeba ke dřezu, nebo se nebrání naučit zapnout myčku nebo pračku.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?