Ze životanás všech

Španělský temperament a jejich zatracené ztracené uličky

Publikováno 04.06.2016 v 20:12 v kategorii Život ve škole, přečteno: 145x

V loňském školním roce jsme s mojí kolegyní, říkáme si Zdeňka a Zdeňka, byly s našimi studenty na pracovně vzdělávací stáži ve španělské Malaze. Bylo nám tam krásně. Sluníčko, pláže, kilometry a kilometry dennodenní chůze, výlety a hlavně hory jídla (Viď, Zdeni? :-D). Dopřávaly jsme si vše plnými doušky. Pobyt tam vstřebáváme dodnes a není den, abychom si alespoň jednou na ty dva týdny nevzpomněly.

Po celou dobu našeho „žití“ tam se o nás starala Zuzka. Slovenka, které se Španělsko natolik zalíbilo, že ho pojala za svůj domov. Výhodou spolehání se na někoho, kdo rozumí česky, bylo to, že jsme nemusely ovládat španělštinu, ale na druhou stranu jsme se několikrát dostaly do situace, že by se nám setsakramentsky hodila. Žít se slovní zásobou čítající Hola, Que tal?, No hablo espaňol, No comprendo, Muchas Gracias, Buenos días, Bien a napočítat do deseti je na samostatný život tam fakt málo:-D. Ale my jsme si se Zdenkou i tak vždycky poradily. Teda skoro vždycky.

Do obchodu jsme se dostaly a co jsme potřebovaly a chtěly, jsme koupily. Nikdy nezapomenu na nekonečnou cestu z mercadony (španělský supermarket), kdy jsme asi 20 minut šly v podstatě do vedlejší ulice. Pořád jsme viděly dům, ve kterém byl náš byt, ale ať jsme se snažily, jak jsme chtěly, nemohly jsme trefit správnou uličku. Tu naši - Calle Garcerán. Každý další nákup pro nás byl pak cestou smíchu, kdy jsme se bavily naším „neorientačním“ smyslem s nepochopením, jak jsme mohly bloudit na takovém kousíčku :-D. Jo… Zapomněla jsem dodat, že jsme si udělaly ten den pořádné zásoby, takže jsme v ruce táhly bagety, čtyřlitrový barel s vodou, asi 2 litry džusu a samozřejmě pečivo, salám, sýry.

Když se ale teď zamýšlím, my jsme se tam vlastně ztratily několikrát :-D. Podruhé jsme bloudily cestou z nákupů. Unavené chozením po centru jsme sedly na autobus v naději, že vystoupíme u té naší mercadony :-D a přejdeme domů. Sedly jsme na jedničku (číslo busu, který jezdil našim směrem). Nevšimly jsme si ale podstatného detailu, že před 1 bylo ještě céčko. C1 značil autobus, který dělal okružní jízdy kolem celého města :-D. Po patnácti minutách nám bylo divné, že jsme neminuly ještě lídl, kolem kterého jsme jezdily. Tak jsme na konečné nuceně vystoupily a vydaly se podél moře zpět v domnění, že snad jdeme správně. Držely jsme jasný směr. Šly jsme na druhou stranu :-D. Nemusím vám říkat, jak jsme byly zničené. Ušly jsme ten den minimálně 15 km, ale zase můžeme s klidným svědomím říct, že jsme viděly fakt kus města :-D :-D :-D.

Třetí a opravdu nezapomenutelné bloudění nás tentokrát potkalo samostatně. Když jsme se se Zdeňkou rozdělily a šly kontrolovat „naše děti“ na pracoviště každá sama. Zdeňka zabloudila v Toremollinu cestou na nádraží z domu pro seniory, já cestou od autobusové zastávky do kosmetického salonu, kde pracovala Verča. U Zdeňky se to dalo pochopit, bylo to mimo naši dennodenní trasu a vždy nás tam vezla Zuzka. Já ale pořád chodila kolem Starbucksu, na nohách jsme měla puchýře jak pětikoruny, protože dáma vyrazila v šatech a balerínách, a přitom stačilo nejít zprava, ale zleva :-D :-D. Ještě že existují mobily a mohla jsem Verunce zavolat. Přišla mi naproti a ze spleti uliček mě vysvobodila (ještě jednou děkuju, Verunko). Doma jsme si pak se Zdeňkou vykládaly, jaký jsme měly den. Zdeňka si chladila unavené nohy, já lepila svoje puchýře :-D. Ale v závěru jsme se tomu stejně zase musely smát, když jsme večer relaxovaly na terase.

No teď jistě chápete, že pár vět je na domluvu fakt málo. I když se snažíte rukama a nohama, ve Španělsku fakt nikdo nechápe, když řeknete česky: ,,Kudy za děckama do práce?".

Zážitků ale máme mnohem víc. Třeba s jídlem. To zase příště. Tak Hasta la vista :-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?