Ze životanás všech

Pat a Mat alias Tom a Dom

Publikováno 30.11.2015 v 08:00 v kategorii Život ve škole, přečteno: 196x

Když se mě někde zeptají, co vlastně dělám, tak s úsměvem říkám, že učím. Matematiku. To už některé úsměv přechází, ale mě ne. Možná mi to nebudete věřit, ale učení jako akt takový, mě pořád hrozně baví. Povolání to je těžké, to nepopírám, ale co je dneska jednoduché?

Tuto práci jsem chtěla dělat snad odjakživa. Můj sen byl, a stále je, být učitel, který bude dobře učit, nebude nikoho ničit a vždycky bude svým žákům oporou. Nejsem generál, jsem učitelka a možná mě někteří kolegové za můj názor a postoj odsoudí, ale své žáky beru jako partnery. Já bych nemohla svoji práci dělat bez nich a oni by se nemohli učit bez kantorů (beze mě ano, když je nebudu učit já, bude to dělat někdo jiný). Je pravda, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, ale takový je život. Já se snažím učit jiné, oni zase nevědomky (možná i vědomě :-D) učí mě.

A proč mě to pořád baví? Není to stereotyp. Denně potkávám spoustou lidí a denně překonávám překážky. Ale také mám minimálně jednou denně důvod se usmát a zasmát :-D. A tohle je vlastně pohnutka, která mě vedla k napsání toho článku.

Je o konkrétních lidech. Za svou téměř osmiletou učitelskou dráhu jsem potkala stovky žáků a každý z nich mi něco dal a něco vzal. Někteří mě ovlivnili natolik, že vám je chci představit alespoň touto cestou.

Ti, kteří mě dokážou rozesmát i ve chvíli, kdy se mi chce spíš brečet, jsou, jak jim pracovně říkám, Pat s Matem. Znáte ty večerníčkové postavičky, kterým se až tak úplně nedaří, ale v závěru úplně postačí, že jsou to „kámoši“, kteří se za každé situace podrží a plácnou si? Spousta se jim toho nepodaří, ale jsou vždycky spolu a z jednoho nezdaru se nehroutí :-D. Naopak. A přesně takoví jsou tihle dva.

V podstatě už dospělí chlapi, kteří si v dnešním vystresovaném světě umí z různých věcí, ale hlavně sami ze sebe, udělat srandu. Jak chcete někdy udržet kamennou tvář, když s nimi řešíte „vypůjčeného“ papírového koně, protože jim bylo líto, že tam ležel už dva týdny tak sám? Prostě si ho vzali do třídy, aby mu nebylo smutno a po škole by ho vrátili zpět. Na jednu stranu musím ocenit jejich všímavost. Já si za celou dobu vůbec nevšimla, že tam nějaký kůň vůbec leží.

Jak se nezasmát, když si po papírech a rukách malují obrázky jako děti z mateřské školky? Co malují, konkrétně raději popisovat nebudu. Kluci tomu říkají rakety a fotky.

I když byste chtěli, odpověď na otázku „Půjčíš mi kalkulačku?“ „Tobě vždycky, lásko moje“ nepřeslechnete. Usmívám se i teď. Zkuste si představit chlapy, kdy jeden má posilovnou formovanou figuru a druhý zase módně rostlé vousy, oslovovat se lásko, miláčku nebo třeba špekounku (a přitom víte, že každý má přítelkyni). Baví se tím a, i když se bráníte, vás to baví také.

Nebo třeba když po patnácté zopakujete zadání příkladu: „Máme dáno a1, které má hodnotu 5 a…“ a najednou vás přeruší dotaz „A proč jsme za a1 dosadili 5?“ Já: „Protože to je v zadání.“ On: „Aha. A proč zrovna 5?“ Já: „Protože to máme zadáno. Kdyby chtěli trojku, dají tam 3. V tomto případě chtěli 5. Stačí tohle vysvětlení?“ On: „Jojo, stačí. Děkuji.“ A za 10 minut řešíte to stejné, jen ne s Tomem, ale s Domem.

Být s nimi a učit je není ale jen o vtípcích a srandě. Dokážou se „vymaxovat“ a zabrat. Jen to moc často neukazují :-D. Já to ale nevzdávám. To nemám v povaze :-D. Chce to výdrž obou stran a hlavně nad nikým nelámat hůl.

Výuka, ve které se vyskytují tihle dva, mě neskutečně vyčerpává. Ale na druhou stranu mě neskutečně dobíjí a baví. V tomto případě více než kdy jindy platí pořekadlo, že „CO MĚ NEZABIJE, TO MĚ POSÍLÍ“.

Co dodat na závěr? Že nejen Pat a Mat jsou vtipné postavičky. Každý má kolem sebe někoho takového. Za mě je to jednoznačně Tom a Dom :-D.

A když budou kluci pořád takto v pohodě, nepochybuju, že HOLKY DOBRÝ ;-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?