Ze životanás všech

Pár přátel stačí mít...

Publikováno 08.02.2016 v 07:07 v kategorii Ze života, přečteno: 127x

„Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít. A nepřestanou hrát, když nemáš chuť se smát. Jen opři se a vstaň a bát se nepřestaň, vždyť někdy stačí říct Jen dál se snaž, ty na to máš… „

Tato slova Michala Davida by se podle mě dala považovat za definici přátelství. Jasně, že bych mohla vygooglovat přesnější pojmenování tohoto vztahu, ale rozhodně by nebylo tak melodické.

Každý máme v životě spoustu známých a hodně kamarádů. Ale opravdových přátel je jen pár. Občas jste pro někoho oporou, pomocníkem, rádcem, průvodcem. Jste ramenem, na kterém se může kdykoli vyplakat, a jste brzdou, která nenechá druhého padnout až na dno. Neděláte to proto, že musíte. Děláte to proto, že to tak cítíte. Prostě to tak má být. Někdy vám přítel životem jen projde, jindy zůstane po vašem boku napořád, nebo odejde a po čase se vrátí.

Všichni potřebujeme ve svém životě přítele. Mít rodinu je nenahraditelné, ale přátelství je naprosto odlišný vztah.

Přítel vás zná tak, jako se znáte vy sami. Můžete mu říct, jak vás právě ta rodina někdy štve :-D. Nemusíte mu říkat, na jaký dort máte chuť a jakou kávu nebo čaj máte nejraději. Nemusíte mu odpovídat, jak vám je, protože on to vidí. Nemusíte se bát, že vás odsoudí za to, co jste udělali, nebo neudělali. Nikdy vám nebude závidět váš úspěch. Bude se s vámi smát a bude s vámi plakat. I beze slov vám dokáže říct, jak jste pro něho důležití. Když vám něco slíbí, vždycky to dodrží. A mohla bych pokračovat dál. Kdo takového přítele má, ví, o čem píšu.

Ale ani přátelství nesmí být jen jednosměrné. I přítel potřebuje cítit, že vás má. Že to, co dává on vám, mu dáte rádi taky. Nedávno jsem se ve škole v jedné hodině ptala, jak je to s přáteli a přátelstvím vůbec. Slyšela jsem odpovědi jako: „Já jich mám spousty.“ Nebo: „Jooo, pár by se jich snad našlo.“ Ale odpověď, která mě zbavila slov, byla: „Já nemám nikoho, mě už to vyléčilo.“ Přišlo mi to hrozně líto. Vždyť každý z nás potřebuje vědět, že není sám. Dokážu pochopit, že zklamání může být tak velké, že dveře do života zůstanou už zavřeny, ale není to škoda?

V dnešní technologické době jsme se naučili spolu komunikovat jen virtuálně. To, že váš přítel dokáže vycítit, jak vám je, neznamená, že občas nepotřebuje slyšet, že jste pro něj důležití. Slyšet. Ne číst. Slyšet. Možná by to stálo za zamyšlení. Počet přátel na facebooku neudává počet přátel v životě. Udělejme si čas a poslouchejme. Vnímejme, co nám druhý říká. Nebo se o to třeba alespoň snaží. 

Pokud nám dá někdo tu výsadu být jeho přítelem, měli bychom se setsakramentsky snažit ho neztratit. Mějme na paměti, že zklamat opravdového přítele, znamená zklamat sám sebe.

A pár moudrých vět na závěr…

„Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratil přítele.“

„Říká se, že opravdoví přátelé vydrží věky, aniž by pochybovali o vašem přátelství.“

„Když vyrosteme, neztrácíme přátele. Pouze se naučíme, kteří jsou pro nás ti praví.“

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?