Ze životanás všech

Někde na půli cesty

Publikováno 16.11.2015 v 14:27 v kategorii Muži versus ženy, přečteno: 82x

„Já bych to samozřejmě normálně zvládnul, ale…“ „To není žádný problém. Řekni kdy a kde.“ „Jééé, to néééé, to se ti zdá.“ „Sluší? To přeháníš!“ Tak tohle mají ženy i muži snad přímo zakódované v genech. Silácké řeči a stydlivé chichotání. Jsou to jasné ukazatele toho, jaké máme o sobě mínění.

Zdravé sebevědomí. Kde ale je hranice zdravého sebevědomí? Pro každého z nás znamená toto sousloví něco jiného. Pro mě třeba se nechválit. Nejsem na to zvyklá. Pokud se mi náhodou chvály dostane, jsem docela dost v rozpacích (tím pak potvrzuji všeobecný standart :-D). Dnes a denně vidím spousty sebevědomých lidí, ale taky spousty těch, kteří si naopak nevěří. Jak to mají muži a ženy vůbec? Kdo z nás dvou je sebevědomější?

Zamyslet se podrobněji nad tímto tématem mě napadlo nedávno u jednoho filmu. Muž v obleku, který hrál s ženou stolní tenis (už fakt, že to hraje v obleku, je minimálně na jeden článek :-D), prohrál. Samozřejmě to nebylo jeho vinou. Mohl za to nepohodlný oděv. ONA na druhé straně tenisového stolu stála a utvrzovala ho v jeho výmluvách z prohry. ON přece hrál dobře a JÍ to náhodou vyšlo, ale jinak to absolutně neumí. Prostě jenom souhra okolností.

Ať se podívám, kterým směrem chci, tak muži jednoznačně vítězí v porovnání s výší sebevědomí. Od pravěku jsou to ti silní tvorové, kteří mají za úkol slabé ženy a malé děti chránit a shánět obživu. Slabost je stav, který je u mužského pohlaví nežádoucí. Prohra se nepřipouští. Když budete někdy poslouchat muže třeba u piva, zjistíte, že vlastně není v jejich životě nic, čeho by nebyli schopní. Když se jim naopak něco nepodaří, není to jejich vina. Vyskytla se pouze neočekávaná překážka, která jim celý výkon zhatila, ale jinak by to samozřejmě zvládli bez zaváhání.

A my ženy? My zase máme tendenci se podceňovat. Pokud nám muž, a nebo i žena, složí kompliment, tvrdíme, že to není pravda, že je to přehnané. Přitom je nám příjemné, když si někdo našich předností a kvalit všimne. Neumíme přijímat pochvalu a přitom ji chceme od našich rodičů, přátel, partnerů nebo kolegů slyšet. Přiznejme se, dámy, chceme být prostě nej a když nás někdo pochválí, jsme rozpačité, ale dušička se nám zachvěje radostí. 

Proti siláckým řečem kluků a vytahování se holky klopí zrak a chichotají o to víc, o co více pozornosti mají.

Kde teda je zdravé sebevědomí? Já myslím, že když bychom dali dohromady nadmíru vysoké mužské a nadmíru nízké ženské sebevědomí, dostaneme se někam na půl cesty. Zlatý střed, znáte to? Někdy se vyplatí zbrzdit a jindy je zbytečný ostych na škodu. Nemám pravdu? Nebojme se kouknout nahoru a pánové zase malinko dolů. Možná budeme sami překvapeni, o co se celou dobu ochuzujeme :-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?