Můj sen je...

Slova, jenž slýcháme, když si dovolíme popustit uzdu fantazii a řekneme nebo uděláme něco, co jsme si vysnili, jsou „Stůj nohama na zemi!!!“

Jako malé mi doma říkali, že když si budu něco hrozně moc přát, určitě se mi to vyplní. Dnes si uvědomuji, jak naivní ta slova jsou. A hlavně jak jsou nereálná a prázdná. Snít je potřeba. Malé vytržení z každodenního života, kdy si alespoň na chvíli dovolíme být tam (nebo tím), kam si myslíme, že nikdy nedosáhneme. 

Ale copak se děje něco jen tak? Že si to hrozně moc přeji? Jistě, že ne. To bych jinak mohla být princezna, světově uznávaná osobnost a nebo třeba poník s duhovou hřívou :-D.

Ta věta „ když si to budeš moc přát, určitě se ti to vyplní“ postrádá důležitý dodatek. Ten bych formulovala asi takto: „… ale nesmíš nikdy polevit a vždy si za svým snem jít. Zadarmo nedostaneš nikdy nic, ale pokud na tom budeš pracovat a pracovat sám na sobě, budeš chybovat a budeš pochybovat, ale přesto se nenecháš pochybami srazit, dosáhneš tak vysoko, kam se jen odvážíš a kam sis vysnil.“

Sníme a sníme rádi. Je to úžasné a naprosto správné. Nenechme se odradit těmi, kdo nás zrazují jen proto, že se bojí, postaví se ke zdi a neodváží se splnit si sen. A že se někomu mohou zdát naše sny směšné? No a co? Jsou snad naše. Jako nikdo nežije náš život, nemůže snít naše sny. Pojďme snít! A pojďme snít doopravdy! Vždyť život sám o sobě je někdy tak krutý, že bez snů, by se přežít nedal.