Ze životanás všech

Krásky za krásu

Publikováno 01.05.2016 v 18:08 v kategorii Život ve škole, přečteno: 190x

Minulé pondělí jsem vyklusala do pátého patra ke kosmetičkám a ihned po tom, co jsem odhodila svoji nezbytnou hromadu knížek, diářů, jiných pomůcek a asi půlkulový „svazeček“ klíčů, který by se dal používat jako zbraň či munice, vystřelila do vzduchu paže. Kája… Jak jinak :-D. Protože bylo 25. dubna a pro nás, učitele maturitních ročníků, to bylo bolavé datum stejně tak jako pro maturanty, rovnou jsem odpověděla NE. Čekala jsem otázku úplně stejnou, jako u jiných maturantů. Jestli jim řeknu, koho k maturitě pustím a koho ne. Kája smutně spustila ruku, ale vypadalo to, že moje odpověď se jí zdála dostačující. Mně to samozřejmě nedalo a zeptala jsem se, co chtěla vědět. Byla jsem však otázkou hodně překvapena. Kája se nesměle pousmála a říká: „ Já jsem se chtěla jen zeptat, jestli taky někdy napíšete o nás? My chceme taky článek. Jak nás vidíte a jaké jsme.“ Tak jsem to slíbila. No a teď doufám, že nebudou holky zklamané, když si to vlastně objednaly :-D.

A jak na mě působily? Co jsem z lavic viděla u katedry já?

Denča. Nesmělá slečna s obrovsky upřímným pohledem a ještě upřímnějším úsměvem. V matematice vždycky patřila k těm lepším a, i když je velmi klidná a tichá, nepochybuji, že to umí neuvěřitelně roztočit.

Šárka, alias Berkys. Myslím, že Šárku nejvíce vystihne rčení LÍNÁ HUBA, HOLÉ NEŠTĚSTÍ. Nikdy se nebála na nic zeptat a to ani během písemky, kdy chtěla vědět, jestli to počítá správně:-D. Jen tak něčeho se nezalekne a jak sama říká, když jsem zvládla několik měsíců na zdravce, tak matika mě nepoloží.

Míša P. mě naučila, že i z matematiky může mít člověk strach. I když jsem se snažila, z jejího pohledu jsem ho nedokázala odstranit. Je to drobná brunetka s úžasným úsměvem, který vás dokáže zahřát. Jen jí musíte dát čas, aby vám to ukázala.

Ivča, která miluje černou barvu, a přesto má podle mě duši barevnou jako duha. Nikdy nepatřila k lidem, kterých by bylo všude plno, ale nestane se, abyste ji přehlédli. Pevný a upřímný pohled vám jasně říká: „ Jsem tady a vnímejte mě!“ Když budete dost trpěliví, pustí vás k sobě, ale musíte vydržet.

Terka je drobná slečna s neuvěřitelnou silou a odhodláním. Mnoho lidí řekne, že holky v tomto věku nemají krom parády žádné starosti, ale opak je pravdou. Není moc lidí, jenž by měli tolik chuti se smát a odmítali litování. Znám kvanta lidí, kteří by se od ní mohli učit. Zaslouží si respekt a uznání.

Aneta… Aneta v poslední době určitě dokázala nejen okolí, ale hlavně sobě, že KDYŽ SE CHCE, TAK TO JDE. Že se stačí vymaxovat a sesbírat síly. V kosmetickém salonu je jako ryba ve vodě. Zrovna u ní jsem měla možnost vidět, jak dokážou být lidé jiní, když je něco opravdu baví.

Lucka, i když asi razí heslo ČÍM DÁL SEDÍM, TÍM JE BEZPEČNĚJI, svým pohodovým úsměvem ji musíte mít stále v hledáčku. Nechuť ke škole nikdy neskrývala, ale i když občas schytala ne zrovna pěknou známku, rozhodně to doplnila vtipem :-D.

Kája… jak už jsem v začátku zmínila, patří ve třídě k těm nejhlasitějším. Ale v dobrém samozřejmě. Nikdy se nebála ptát a nikdy se nebála říct o pomoc. Její síla je právě v tom, že dokáže říct, s čím si sama neví rady. S vytrvalou pravidelností chodila dobrovolně k tabuli a s vytrvalou pravidelností se ptala, jestli za to dostane jedničku :-D.

Jana. Tak naopak Janča si o jedničky nikdy neříkala :-D. Taky nechtěla chodit k tabuli. Každou špatnou známku vzala s úsměvem a dokázala hlavně mně, že život není jen o matematice, ale o životě :-D.

Míša Ř. Po celou dobu sváděla nelítostný boj s mínusy :-D a často i vyhrávala. Nikdy nezapomenu, když řekla: „ Ale vy nebuďte smutná, paní učitelko, vy jste nám to vysvětlila dobře. Vy nemůžete za to, že jsme se to nenaučily. Za to si můžeme samy.“ Dokáže věci nazývat pravými jmény a nechodí kolem horké kaše, čehož si já osobně moc vážím.

Verča, alias Monika:-D. S Verčou máme pár věcí společných. I mně říkali vždy jménem starší sestry. Také mi pomohla, když jsem v Malaze zabloudila cestou do jejího salónu :-D. Je to mladá slečna, která si jde pevně za svým a na nikoho po cestě nešlape. Dokáže přiznat svoji chybu a neschází jí pokora.

Blanka… Blanka a její nechuť k učení. Chodit do školy nikdy nebyla její silná stránka, ale nikdy jí nechyběl úsměv. Často se vymlouvala, ale vždy přiznala, že kdyby chtěla, šlo by to. Tak věřme, že bude chtít i dál :-D.

Marika byla vždy takový souhlas a hodnotitel. Když jsem řekla, co nás příští hodinu čeká, vždycky pokývala hlavou a rovnou zhodnotila, jaké to téma je. Jestli se mají spolužačky bát či uklidnit. No… Myslím, že se bály vždycky :-D.

Jarka se do boje s látkou pouštěla vždy naplno. Plusy se jí míchaly s násobením a, i když to uměla, sama sebe znejistěla a zamotala. Ale je příkladem toho, že druhé šance je třeba dávat. Nic nepodceňuje a stojí si za svým.

Katka… Neskutečně vytrvalá slečna, která žádný boj nevzdává předem. Nikdy nad ničím neremcala a když jste se podívali do poslední lavice, narazili jste na pohled plný očekávání. I přes tichost, která z Katky vyzařuje, vidíte ohromnou sílu.

Společně jsme prožily tři roky. Tři roky plné vzestupů, pádů, úsměvů, slz, dnů černobílých, ale mnohem více barevných. Jejich pouť střední školou jsem s nimi zahájila. V druháku si ode mě odpočinuly a třeťák, čtvrťák jsme šly spolu až k finiši. A já věřím, že holky svého vysněného cíle dojdou. I když se osazenstvo v této třídě dost měnilo, jsou nezapomenutelné. Však ony nám ještě ukážou, co v sobě mají.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?