Ze životanás všech

Krása českého jazyka

Publikováno 30.01.2017 v 17:29 v kategorii Ze života, přečteno: 128x

Už několik dní se mi honí v hlavě námět na článek, který bude o těch nejupřímnějších. O našich dětech. Kolem sebe jich mám spousty, a tak se na mě ze všech stran valí superhlášky těch nejmenších prcků a trochu větších prcků, kteří se s krásou češtiny vyrovnávají po svém. Kamarádka Monika, mě zásobuje pravidelně moudry syna Davídka a některé jsou fakt tak skvělé, že si je prostě nemůžu nechat pro sebe. Kolegyně Marcela a její Kamilka taky mají perličky a synovec Ondra? Už si snad všechny ani nepamatuju. Ale aspoň pár :-D.

Jednou si hrál Ondra u babičky s legem a vyprávěl jí, co měli ten den ve školce dobrého. Měli jednohubky. To se prý říká proto, že je to jen jednou do huby. Ale když tak chvilku mlčel, po chvilce vystřelil myšlenku, že huba se přece neříká, že se říká pusa, takže nechápe, proč se to nejmenuje jednopusky. Nebo jsme jeli autem a hráli v radiu zrovna chlapskou písničku. Chlapská proto, že tam bylo víc bubnů a míň kudrlinek. „Teto, já to tady vzadu vůbec neslyším. Prosím tě, zhlas to!“ No a tak jsem to musela zhlasit. Pro nezasvěcené je zhlasení zesílení.

Máme doma jezírko a v něm koi kapry a různé barevné ryby. Když jsme tak spolu jednou stáli na břehu, najednou říká: „ Jé, teto, podívej! Ta zlatá. Ta je. Ta by se nám hodila doma.“ „A na co bys ji doma měl? Ta musí být ve vodě. Kam bys jí chtěl dát?“ ptala jsem se překvapeně. Zvedl ke mně oči s pohledem, který říkal, jestli to myslím jako vážně, a odpověděl: „ No, na co asi?! Na papání!“. Tak jsem mu musela vysvětlit, že to by bylo hodně drahý papání a že takový barevný rybičky se nejí. Odpověď mě ale úplně setřela. „Jenomže ve školce říkali, že jíst se má všechno.“ Tak a mělo jsem to zpátky.

Davčovo nádobení. Víte, co to je? To když mamka myje nádobí. Nebo když ho nedávno mamka mazala ráno před odchodem do školky krémem, tak se těšil, až řekne ve školce paní učitelce, že už přišel do školky z domu namazanej :-D. Chudák paní učitelka :-D.

A parádnice Kamilka? Ta se ráda strojí a moc ráda nosí elastínky a opatky. Elastínky jsou elasťáky a legíny a opatky jsem teda já hned pochopila. To jsou boty na podpatku. A protože je Kamilka můj člověk, musela jsem sáhnout do svých zásob a jedny tlačící jsem jí darovala. Jsou jí sice velký, ale alespoň ji nedřou, a aby doma neklapala, navlíkla si na ně ponožky. Ze všeho nejvíc ladí k pyžamku. No není se čemu divit. Dáma za každé situace. Nejde o vzhled, jde o pocit:-D.

Myslím, že každý z nás slyšel ty malé filuty třeba na záchodě, jak si povídají: „ Dělej, bobku, honem. Musím jít zase za taťkem a pomoct mu.“ Nebo „ Ten život je tak strašně težkej! Vytlačit takovej bobek dá pořádnou práci.“ :-D :-D :-D

No nevím, jak těžkej ten život je, ale jednoduchý to rozhodně není. Tak se mějte a smějte. Alespoň nějak si to musíme zpříjemnit ;-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?