Ze životanás všech

Když nemůžeš, tak přidej!

Publikováno 04.09.2016 v 13:29 v kategorii Ze života, přečteno: 125x

V psaní jsem sice trošku prázdninově polevila, ale snažila jsem se zlepšit svoji výdrž zase jinde. Rozhodně to není tím, že by mi chyběly nápady a nebo inspirace. Jen jsem nás chtěla nechat všechny trochu odpočívat. Jsem ale zpět a budu ráda, když vás budou moje story bavit dál :-D.

Že jsem si malinko začala libovat v bolesti svalů, o kterých jsem si myslela, že mi je Pán Bůh určitě nenadělil, dřině a potu, jsem psala už v minulém článku.

Tento článek bude také z mého „fitness“ života. Prosím, abyste nepřehlídli ty uvozovky u slova fitness. Mají velmi důležitou úlohu. Je vám jistě jasné, že jejich přítomnost u tohoto slova v souvislosti s mojí osobou znamená jedinou věc a tou je pokus o humor :-D. Nejsem žádná fitnesačka, ale přičichla jsem a zatím mi to moc chutná :-D.

Minulý týden jsem byla jeden večer na tréninku a jako vždy, když jsem tam se Sylvou sama, si mě „vychutnala“ :-D, za což jsem byla nakonec moc ráda. Po celou dobu stála nade mnou a nenechala mě to ošidit. Já se to samozřejmě snažím dělat vždycky na 100%, ale někdy fakt nemůžete a myslíte si, že víc prostě nedáte. Pokud teda nad vámi nestojí dozor (Promiň, Sylvi, určitě to nemyslím ve zlým ;-D). Dělala jsem pyramidu, ruce už se mi třásly, pot mi kapal z čela, ani jsem se už nesnažila myslet na to, co všechno mě bolí a co necítím, natož hlídat dýchání a vnímat svaly, které pracují. Jediná reakce, na kterou jsem se zmohla, když Sylva říkala: „Šup! Pojď! To dáš! Poslední dva musí jít vždycky na krev!“ byla: „Já už fakt nemůžu!“. A víte, čím, mě ta dobrá duše totálně uzemnila? „Když nemůžeš, tak přidej!“. Tak jsem poděkovala za radu, utřela si čelo, napila se a pomalu se snažila rozdýchat smrt na jazyku. A pak jsem teda přidala.

Jak řekl jeden můj známý, Sylva je fakt neskutečná. Ona i Kuba. Normální člověk ani nepobírá, co ti dva dávají. A měl pravdu. Říkám to o Sylvě pořád :-D. O neuvěřitelné kondici a figuře se zmiňovat už nebudu. To je bez debat. Ona vás ale dokáže neskutečně namotivovat a posunout dál. I když byste třeba chtěli něco vzdát, neuděláte to. Já teda ne. Nejde to. Nechci. A když máte těch motivátorů a konzultantů vícero, ani vás to nenapadne. Jak jsem jednou psala, i učitelé se učí od svých žáků. Ten, kdo mi první poradil, jak volit správně stravu a vhodné doplňky, byl můj dnes už bývalý žák Tomáš. Já ho učila počítat a on mi dneska radí, jaký protein si mám dát a jak správně regenerovat. Mimochodem i on mi jednou řekl, že když už si myslím, že nemůžu, tak mám zabrat a přidat.

A neplatí to jen ve fitku, ale všude. Tak na to pojďme nezapomenout! Budeme mít radost sami ze sebe a tím pádem ji budeme i dávat druhým. 

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?