Ze životanás všech

Kafe, deci, nákupy, cesta za pokladem a zpátky do minulosti

Publikováno 22.05.2016 v 08:11 v kategorii Ze života, přečteno: 146x

Včera byl po dlouhé době fakt krásný den. Sluníčko. Klid. No nádhera. Po zimě a deštích to snad všem vykouzlilo bezdůvodný úsměv na rtech. Já musím říct, že jsem se dlouho nepobavila a nenasmála tak, jako tuto sobotu. Začalo to SMS od sestry, která mě lákala na odpoledně-podvečerní nákupy :-D. Jaká byla moje odpověď, je zcela jasné. Samozřejmě jsem jí slíbila doprovod s tím, že já si teda rozhodně nic kupovat nebudu :-D. O ou… Tohle teda zase nevyšlo. No ale nevadí.

Začaly jsme se opravdu bavit už tím, když mě vyzvedávala. Nahodila jsem na sebe dlouhé letní šaty a přes ně riflovou bundičku. „Co blbneš? Tu bundu si ani neber. Se uvaříš.“ Že jsem už předpečená byla, jsem se pochlubila posléze. Stáhla jsem bundu z ramen a předvedla červený výstřih a ramena. Pobavení číslo jedna. „Nooo. Vidím, že ses neflákala:-D.“ No jo. Tak to holt bývá. První sluníčko a vy máte pocit, že by mohlo být poslední, tak z něj chcete vytáhnout co nejvíc. A pokud jste na tom s opalováním jako já, že vám stačí pár minutek, chápete, že to jde dost rychle :-D. Pak všichni chodí vyletnění a vy jako blbci schováváte vysmažené tělo pod dlouhými rukávy a nohavicemi. Každý rok to je stejné a ještě jsem se z toho nepoučila:-D.

Ale zpět k shoppingu. Důvodem akce NÁKUPY bylo bílé sako. Fakt nutně ho ségra potřebovala. Budou přece maturity. Že můj původní plán o nicnekupování vezme za své, mi bylo jasné ve chvíli, kdy se před námi otevřely dveře obchodu. Nadechla jsem se a cítila, že dneska budu mít fakt slabou vůli :-D. Naštěstí to ale můj účet moc nebolelo. Když jsme se mezi stojany a regály s hadříkama dostatečně vyřádily (myslím, že lépe strávenou hodinku jsem už dlouho nezažila), přesunuly jsme se ke kytičkám a zahradní výzdobě. Tam to bylo celkem nuda, takže Baumax přeskakuju.

Ta hlavní sranda nás teprve čekala. Naprosto vyčerpané a zralé na kafe jsme se přesunuly k rodičům. Návštěvu jsme avízovaly pro jistotu předem. „SOS, mami! Jsme úúúúplně vyčerpaný. Potřebujeme kafe. Už to chystej!“ Už za dveřmi nám bylo jasné, že to nebude rychlý kafato a domů. Taťka mi šupl do ruky láhev s vínem a upozornil, že mamka má návštěvu a že říkala, že jsme zase jely utrácet :-D. Na návštěvě byla její mladší sestra Zdena. Taky sestry jak se patří. Stály v kuchyni, v ruce časopis a zkoušely si brýle. Teta chtěla vědět, jestli se jí s nimi bude číst líp. Nevím, nevím. Asi je fakt potřebuje, protože když otáčela jeden list, pobourala plno věcí kolem sebe. A to jí prý dioptrie a půl přijde moc :-D.

Protože víme, že mamka na nákupy moc jezdit nechce, ani jsme jí neříkaly, ať jede s námi. „A proč jste mamku nevzaly s sebou?“ musela si s úsměvem píchnout Zdena:-P. „Protože nás to napadlo až odpoledne a bylo nám jasný, že by mamka řekla, že byla v práci, že má lidí z obchodu až až a že je ráda, že nikam nemusí.“ „No a taky proto, že jsme si prostě chtěly něco koupit a ona by nám určitě vysvětlila, že to nepotřebujeme a z kšeftu bychom jely domů ne s pocitem, že jsme si udělaly radost, ale s myšlenkou, že nechápeme, proč nás vlastně vůbec napadlo jet utrácet :-D. Takto jsme spokojené všechny. Koupily jsme něco sobě a mamce halenku. A my jsme neutrácely. My jsme rehabilitovaly.“ dodala jsem. Mamka s tetou se smály a řekly, že jsme pěkné potvory.

Jak jsme si tak seděly u kávy a decánka, ptala jsem se, jestli nemá někdo nápad na téma článku. Ani mamka, ani teta, ani Lucie neporadily. Poděkovala jsem za nepomoc a dál jsme se bavily o nákupech a smály tomu, jak Šimon, zamkl tetu na zahradě. Když jsem se zmínila o tom, že jsem si koupila šaty na pondělí k obhajobám, teta zbystřila a hned se pochlubila: „No já jsem tuhle taky větrala letní hadry. Znáte to. Jak to tak visí dýl ve skříni, tak to vyvětrám a prohlídnu. No a co jsem tam nenašla. Vyškrábla jsem tam, Pavli, ty růžový a modrý sloterový šaty. Pamatuješ? S tím volánkem kolem krku?“ Mamka a teta se začaly smát a já nechápala. Tak jednak jsem poprvé slyšela slovo sloterové a jednak jsem přemýšlela, kdy jsem zrovna tetu viděla naposledy v šatech. No… snad nikdy. Když ale řekla, že je měly, když mamka mohla být tak v deváté třídě, byl nám se sestrou důvod jejich smíchu jasný. „Když jsem je roztáhla a viděla, že v pase jsou tak 20 centimetrů široký, tak jsem se akorát vytočila a dala je zpátky do tý skříně.“ Mamka dodala: ,,A pozor! To nám byly ještě volný:"  Smály jsme se, až nás břicho bolelo. „To ale není všechno. Ještě jsem tam našla jedny šaty. Pamatuješ? Byly z takový ty látky… No… Nevíš?“A když mamka fakt nevěděla, tak teta tomu nasadila korunu. „Nooo… z takový tý krásný látky.“ To už jsme šly do kolen všechny tři. Já, ségra i mamka. „Jo, tak teď naprosto přesně vím jaký.“ Smála se mamka, až jí tekly slzy. Teta se smála taky a dodala: „Se smějete, ale mně se ta látka fakt líbila. Byla krásná.“ Smíchy mě bolelo úplně břicho. Slzy nám tekly proudem a slyšet nás bylo na celou ulici. Já teda doteď nevím, jaká ta látka to byla, ale když byla fakt krásná, muselo to být něco.

Jo a díky, teto! Nakonec jsi mi s článkem pomohla. Tohle si prostě nemůžu nechat pro sebe.

PS: Až přijdu na návštěvu, musíš mi tu krásu ukázat :-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?