Ze životanás všech

Jako namydlený blesk

Publikováno 04.04.2016 v 20:35 v kategorii Život ve škole, přečteno: 253x

Jak to tak sleduju, zážitky z mého „školního“ života se vám líbí nejvíc. Rozhodla jsem se tedy přidat další. Pro mě rozhodně nezapomenutelný. Když si ho vybavím, zase se musím smát. Tentokrát to ale nebude o tom, jak mě někdo nějak něčím pobavil. V hlavní roli? JÁ!!! :-D

Už několikrát jsem zmínila, že můj život je poněkud svižnějšího tempa. A to obzvlášť ten pracovní. Že nemám ráda nerozhodnost a když je někdo strašně moc pomalý, to je o mně také všeobecně známo. Že miluju botičky a že jich mám hoooooodně, ale přitom jich nikdy není dost, také žádná novinka. Zbožňuju je všechny, ale nejvíc mám ráda vysoké podpatky. Bože jak já miluju štekličky. No a život v poklusu na zhruba deseticentimetrových podpatcích není dvakrát bezpečný :-D.

A zrovna ve škole se mi to jednou ostře nevyplatilo :-D. Je to asi tak rok a půl, co jsem si udělala radost novými kozačkami. Úžasné za ještě úžasnější cenu a já je prostě nemohla v tom obchodě nechat. Jak nezapomenutelný pro mě bude první den, co je budu mít na nohou, jsem ale ve snu nečekala.

Naprosto přesně si pamatuju, že to byl čtvrtek a šla jsem do třídy PS3.A, kde měli zrovna slíbenou písemku. Vždy s sebou nosím dost pomůcek a učebnic s příklady, takže jsem měla úplně plnou náruč knih s kalkulačkou navrchu. Ve třídě je celkem dost žáků, takže tam je i hodně lavic a docela úzké uličky. Ve všech učebnách máme linoleum. No a vám už je určitě jasné, kam mířím :-D.

Když jsem si to tak jako dáma v nových botách hnala uličkou od dveří mezi lavicemi a řezala ostrou levotočivou zatáčku kolem první lavice, podpatek mi na linu ujel a já se hrnula k zemi. Všechno to bylo jako ve zpomaleném filmu, kdy se sami na sebe koukáte, a hlavou vám proletí jediná myšlenka: „Tak tohle nevyberu!“ Jelikož jsem nechtěla kazit outfit, měla jsem na sobě šaty a přes ně svetřík. Ty samozřejmě reagovaly na to, že pravá noha jela po podpatku kupředu a levá šla na koleno. Ani nevím, jak se mi podařilo šaty jednou rukou zastavit dřív, než se vyhrnuly zbytečně vysoko, ale zadařilo se. Pomůcky letěly cca 3 metry daleko až na okenní parapet a kalkulačka se zamotala do svetru.

V celé třídě bylo rázem hrobové ticho, které jsem tam nikdy před tím a ani nikdy potom nezažila. Spadnout špendlík by bylo slyšet. Všichni zmrzli, jen já se smála už na zemi na celé kolo. Když jsem si představila, jak jsem při přesunu k zemi vypadala, nemohla jsem si pomoct. Když žáci viděli, že žiju a že se i směju, začali zase dýchat a dokonce měli i starost, jestli jsem v pořádku. Martin, který seděl v první lavici, si rukami zakrýval obličej a já jediné, co jsem řekla, bylo: „Martine, klidně se směj, mně to taky přijde vtipný.“ Pak jsem si sesbírala věci z okna, vymotala kalkulačku ze svetru, protáhla naražené koleno a rozdala zadání písemky, které bylo rozprášeno po třídě :-D. Když pak dětičky počítaly, seděla jsem za katedrou a jen se smála. Prostě jsem si nemohla pomoct.

Od té doby jsem se pracovnímu terénu trošku přizpůsobila. Podpatky nosím pořád, to je láska, které se nevzdám, ale přesuny z místa na místo se snažím zpomalit :-P. Někdy to jde, někdy ne. Každopádně takový zážitek se mi snad už nezopakuje :-D. Na druhou stranu můžu říct, že jsem rozesmála i já svoje studenty.

Tak spěchejte pomalu a myslete na to, že po linu jedete jako namydlený blesk :-D.

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • Oddaná čtenářka 17.04.2016 v 15:13 Díky. Vaše články rozjasňují moje vrásky na tváři, kterých je v poslední době čím dál více. Moc mi vaše "storry" ze života pomáhají. Už je beru jako relax s Glancem:)


  • zezivota.infoblog.cz 23.04.2016 v 19:28 Já děkuji. Jsem moc ráda, že se moje psaní líbí. Budu se snažit, abyste se vždy bavila a mohla relaxovat :-).


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?