Ze životanás všech

Já jsem... Já

Publikováno 19.09.2015 v 15:52 v kategorii O autorce, přečteno: 282x

Jsem žena. Mohla bych říct, že úplně normální žena, ale to těžko posoudím já sama. Je mi třicet a už dávno nejsem tátova malá holčička. Chvílí, kdy bych si to hrozně moc přála, je sice čím dál víc, ale ještě pořád si myslím, že mám celý život před sebou. Okamžik, kdy se chuť být už velká vystřídala s touhou nikdy nevyrůst, jsem nestihla zaregistrovat. Žiju totiž rychle. Neumím se nudit (i když občas by to nemuselo být špatné) a tak frčím na plný plyn vpřed za novými věcmi, chvílemi, zážitky a lidmi. Někdy mám pocit, že díky tomu „všemu novému“ mám v hlavě tolik myšlenek, že mi musí lézt i ušima. Občas je to protivné i mně samotné, takže raději nedomýšlím, co na to říká moje okolí. Ale podle mě je to lepší, než mít hlavu úplně prázdnou.

Rozhodně nejsem ten typ člověka, který si myslí, že snědl moudrost světa jen proto, že má vysokoškolský diplom. To v žádném případě. Nebojím se říct, že jsem věčný optimista, i když občas taky brečím a mám pocit, že všechno je na nic.

A co mám ráda? Ani nebudu zkoušet vypisovat všechno. Ale například mám ráda svoji práci, dobré jídlo, skvělé víno, čtení čehokoli, volné chvíle (kterých zase tolik bohužel není) s radostí trávím s přáteli, rodinou, baví mě koukat na filmy, ráda přijímám výzvy a s elánem (ovšem po důkladném rozmyšlení) se pouštím do nových věcí. Zkrátka a jednoduše mám ráda cokoli, u čeho mám chuť se smát a cítím, že je mi fajn. Smích je totiž opravdu kořením mého života.

Na druhou stranu nesnáším třeba pomluvy, závist, bezmoc, když nestíhám a taky rajskou.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být hodná víla. Pak krásná princezna, tu vystřídala touha být učitelka, která nebude patřit mezi ty nenáviděné, následovala světoznámá herečka, později úspěšná a vyhledávaná právnička a v pubertě jsem chtěla prostě jen být. Být krásná. Být oblíbená. A být úspěšná.

Při hlubším zamyšlení se nad svou situací teď musím kriticky uznat, že moje sny byly opravdu jen sny, ale i ty se třeba občas splní.

Jo a ještě jedna věc. Jsem učitelka, ale to nevadí. Ještě pořád mám totiž chuť se smát :-D.


Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • není podstané 25.09.2015 v 20:47 Hej, jsem jako ty, jen ta chuť se smát mě v posledních měsících nějak opouští? Poraď mi, co s tím.


  • zezivota.infoblog.cz 25.09.2015 v 21:02 Já hledám různé aktivity, které mi zase pomůžou ten úsměv najít. Je potřeba, aby se měl člověk taky rád a nedělal jen to, co ostatní očekávají a potřebují. Je to tvůj úsměv, takže zkus dělat to, co TY zrovna chceš a potřebuješ. Pokud to teda někomu nebude moc ubližovat. To pak asi nebude těšit ani tebe.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?