Já jsem... Já

Rozhodně nejsem ten typ člověka, který si myslí, že snědl moudrost světa jen proto, že má vysokoškolský diplom. To v žádném případě. Nebojím se říct, že jsem věčný optimista, i když občas taky brečím a mám pocit, že všechno je na nic.

A co mám ráda? Ani nebudu zkoušet vypisovat všechno. Ale například mám ráda svoji práci, dobré jídlo, skvělé víno, čtení čehokoli, volné chvíle (kterých zase tolik bohužel není) s radostí trávím s přáteli, rodinou, baví mě koukat na filmy, ráda přijímám výzvy a s elánem (ovšem po důkladném rozmyšlení) se pouštím do nových věcí. Zkrátka a jednoduše mám ráda cokoli, u čeho mám chuť se smát a cítím, že je mi fajn. Smích je totiž opravdu kořením mého života.

Na druhou stranu nesnáším třeba pomluvy, závist, bezmoc, když nestíhám a taky rajskou.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být hodná víla. Pak krásná princezna, tu vystřídala touha být učitelka, která nebude patřit mezi ty nenáviděné, následovala světoznámá herečka, později úspěšná a vyhledávaná právnička a v pubertě jsem chtěla prostě jen být. Být krásná. Být oblíbená. A být úspěšná.

Při hlubším zamyšlení se nad svou situací teď musím kriticky uznat, že moje sny byly opravdu jen sny, ale i ty se třeba občas splní.

Jo a ještě jedna věc. Jsem učitelka, ale to nevadí. Ještě pořád mám totiž chuť se smát :-D.