Ze životanás všech

Inkognito mezi žáky

Publikováno 11.10.2016 v 19:30 v kategorii Život ve škole, přečteno: 208x

Už několikrát jsem se s vámi podělila o svůj pracovní život. O zážitky, srandu, vzlety, pády, slzy. O čem jsem ale ještě nepsala, a napadlo mě to zrovna včera, je, jak se cítím mezi studenty.

Kolik mi je a jak jsem se dostala na „hvězdnou dráhu“ učitelky si můžete přečíst v mém článku Jak jsem se stala učitelkou a nebo Já jsem… já. Tím se tady zabývat nechci. To, čím vás chci tentokrát pobavit, jsou chvíle, kdy jsem byla považována za studentku.

Ač je to pro mě nepochopitelné, tak i dnes si mě někteří pletou s žáky. Že se tak dělo v době, kdy jsem čerstvě po státnicích napochodovala mezi studenty, budiž. I když už tehdy jsem si připadala děsně dospěle :-D a každyý, kdo si myslel, že nejsem učitelka, byl podle mě úplně slepý. Ale dnes? Po takové době, co učím? No dobře. Měřím něco málo přes metr padesát, ale to je asi tak všechno, co bych mohla mít s žáky společného. A možná ani to, jelikož ti, kteří jsou na tom výškově jako já, bych z celé školy spočítala na prstech jedné ruky. Možná na dvou a to si nejsem jistá, jestli nepřeháním. Jedna věc se u mě nikdy nezměnila. Od školky až dodnes. Stále jsem ve třídě bezkonkurenčně nejmenší :-D. Drtivá většina je daleko nade mnou :-D. Už chápete, proč miluju vysoké podpatky? Protože mi to dává možnost občas kouknout někomu i do očí a nebo pobavit tím, že sebou v těch podpatcích seknu přímo ve třídě (jako málem dnes u truhlářů a prodavačů).

Když si vzpomenu na svůj první rok ve škole a na první dny, musím se smát. Vyklepaná slečna zaťukala na dveře kanceláře školy a pan zástupce ji „sjel“ za to, že není přezutá. „Ty nevíš, že se máš přezouvat?“ „Nevím, nevěděla jsem. Myslela jsem, že učitelé nemusí.“ „Ty jsi učitelka? Jak to? A která? Aha.“ No a bylo vymalováno. Smích to zažehnal. Hlavně, že jsem se fakt nemusela přezouvat :-D. To bych asi dneska nepřežila.

Další taková chvilka byla, když jsem nastoupila před svoji první třídu. Nenápadně jsem vešla do třídy a ozvalo se: „Noooo, kdoví, kam si sedne tahle.“ A TAHLE odpověděla jednoduše: „Na svoje místo samozřejmě. Tady, za katedru.“

Stává se mi to kupodivu často. Loni mi dokonce v Brně na střední škole, kam jsem jela dělat předsedkyni maturitní komise, neotevřeli vchod pro učitele. Stála jsem tam u vrátnice, volala na zástupce ředitele školy a ten šel dál, jakoby se nechumelilo. Když jsem vrátného konečně usmlouvala a byla vpuštěna do budovy, celá vynervovaná a s křečí v noze jsem doběhla pana zástupce, představila se mu a on se s obrovskými rozpaky omlouval a prosil za prominutí. Prý si myslel, že na něho pokřikuje nějaká studentka. To mě prý chtěl ještě „sprdnout“ za to, že není hej nebo počkej, aby na něho kdekdo od dveří pokřikoval. Tak jsem se omluvila i já a nakonec jsme se všemu opět zasmáli. Jak taky chcete reagovat na takovou situaci, že? A proč jsem měla tu křeč? Zkoušeli jste někdy běžet chodbou v úzkých šatech, na jedné ruce kabelku, na druhé tašku s notebookem a na nohách jehlové podpatky zhruba 15 centimetrů vysoké? Zkuste a pochopíte. Já to tak dělám celkem často :-D.

Už několikrát se mě ptali na to, jaké to je, když si mě pletou s žákyní. Víte, ono to má i svoje výhody. Když potřebujete nenápadně vplout mezi žáky nebo když je chcete předběhnout ve frontě na oběd. Prokličkujete a jste bez povšimnutí tam :-D.

To bylo malé zavzpomínání na moje žákovsky učitelské chvíle, kdy jsem byla nedobrovolně přesunuta na druhou stranu učitelského stolku. Bylo jich mnohem víc, ale tyhle mi tak nějak utkvěly v paměti nejvíc. Snad vás to pobavilo alespoň tak, jako mě, když jsem na to vzpomínala.

Jako učitelka si nemůžu odpustit rady a ponaučení. Takže tady jedna je: Zkuste se nedržet tak striktně zažité představy učitelky ;-).

Komentáře

Celkem 4 komentáře

  • Anonymní 11.10.2016 v 22:29 Vaše články mě vždy pobaví a zkrátí dlouhé chvíle. Jen tak dál :-) ;-)

    Vy každopádně nezapadáte do striktní představy učitelky :-) na to jste až moc živelná a workoholická až je to někdy děsivé :-D (nemyslím tím nic špatného :-D)


  • zezivota.infoblog.cz 12.10.2016 v 07:08 Děkuji za krásná slova. Moc mě to těší. Krátit dlouhé chvíle a pobavit je přesně ten důvod, proč tohle píšu a proč mě to baví. Mějte se krásně.


  • Tiskar94 13.10.2016 v 18:02 To bude asi tím, kde se učí. Také jsme měli učitelku tohoto vzrůstu, jenže v první a druhé třídě, takže pro nás vždycky byla velkou paní učitelkou. Až když jsem se na ni přišel podívat v páté třídě mi došlo, jak to vlastně je.


  • zezivota.infoblog.cz 13.10.2016 v 20:55 Já učím na střední škole, takže tady se výškou opravdu spíš ztrácím. Ale zápalem pro věc to myslím doháním :-D.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?