Hra skončila!

Přiznám se, že když jsem 4. července seděla doma na terase a přemýšlela nad tím, co budu celé dva měsíce dělat, jak strašně jsem se na to těšila a jak strašně jsem se bála nudy, nicnedělání a hrozícího zbláznění, přijde mi to dnes úsměvné. Zblázněná nejsem (alespoň teda ještě nic nepozoruju a reakce okolí se jeví taky zcela běžné), a nudit jsem se fakt nestihla. Že to bude fuč lusknutím prstů, bylo jasné, ale ve skrytu duše jsem nečekala, že už se zase budu strašně těšit na ty další :-D. Nechápu, proč ty příjemné chvíle letí jako splašené a to, co zrovna není v oblibě, se táhne jako týden před výplatou.

Každopádně jedno je jisté. Je to tady a není to jen sen. Hra skončila a my všichni školou povinní začínáme žít jako naprosto obyčejní lidé od víkendu k víkendu (a nebo od prázdnin k prázdninám :-D). Přeju absolutně všem, kterých se škola jakkoli týká, aby ten začáteční stres zvládli. Přece jen je to deset měsíců. Deset dlouuuuuhýýýýýýých měsíců :-D. Ale nevěšte hlavu. Týden už máme za sebou :-D :-D :-D