Ze životanás všech

Drbny... Kdo je víc?

Publikováno 12.10.2015 v 15:48 v kategorii Muži versus ženy, přečteno: 136x

Člověk obecně by měl být tvor zvídavý. Je-nom-že… Nepleťme si pojmy s dojmy. Zvědavost je vlastnost, která se pro některé „dobráky“ stává stěžejním charakteristickým rysem. Ale proč? Jako jediní tvorové na světě (vyjma papoušků) umíme mluvit. Předáváme si informace jakéhokoli druhu. Proč bychom taky jinak měli toto privilegium? Bohužel přesun informací od jedné osoby k druhé může pro někoho znamenat „drbárnu“. A nasnadě je další otázka. Kdo je větší drbna? Jsou to ženy, o kterých se to všeobecně tvrdí, nebo muži, kteří by si to nepřiznali, ani kdyby si sami mysleli, že je to pravda?


Já osobně se nestydím za to, že si občas nějaký drb vyslechnu. Proč ne? Nežiju v izolaci od okolního světa, takže příjem informací, a to i tohoto druhu, se mi jeví jako přirozený chod společnosti. Ovšem, na druhou stranu zase přiznávám, že ať už slyším cokoli, nic neodsuzuji, protože nikdy nevím, jaký byl důvod toho či onoho. A hlavně, taky bych mohla svým neuváženým soudem někomu ublížit, a to bych opravdu nerada. Nedávno jsem četla, že slovo je jako šavle. Jakmile sekne, zůstane jizva. A i když se zdánlivě zahojí, prožitá bolest zůstává a pohled na její pozůstatek vždy připomene. Pojďme ale pryč od pomluv. To je zcela jiná kapitola.

Vraťme se k tomu, kdo drbe víc. Zkuste se zamyslet na chvilku nad tím, kdy jste si naposledy opravdu „zdrbly“ s kamarádkou, kamarádem, sestrou, kolegyní… Už jste slyšeli, že sraz holek je obyčejná drbárna? Jasně, že ano. Všechny to známe. Přemýšlím, jak pojmenovat partu kluků (chlapů pokud chcete), kteří sedí u piva nebo drinku a mluví, mluví, mluví. Na tohle „terminus technikus“ není. Tím jsme se přiblížili k jednomu malému odhalení. Kdo tedy stojí za „drbárnou“? Jednoznačně nějaký muž. Jak jinak. Kdyby to totiž byla žena, tak máme slovíčko pro popovídání si pro naše „drsňáky“.

Ať si říká kdo, co chce, tak já si nemůžu pomoct, ale chlapi jsou mnohem větší drbny než my ženský. Když se totiž vrátím k myšlence o posledním „zdrbnutí“, tak jsem v poslední době ty největší pecky slyšela z úst mužů.

Proč je ale pro ně takový problém to přiznat, nevím. Vždycky slyším stejnou odpověď. „Já? Tak to asi těžko. Já na takový nesmysly nemám čas. My s klukama jako nedrbeme, řešíme náhodou důležitý věci.“ A pak z nich vyleze, že v hospodě slyšeli, že… V práci chlapi říkali, že… Soused povídal, že… A je to!

Když si vzpomenu, jak jsem se vrátila z posledního „kafe“ s kamarádkou domů a tam už na mě čekala otázka: „ Tak co, co ses dozvěděla?“ A vzpomínám dál. Kdy jsem se ptala po návratu „z jednoho“ já: „Tak co jste si povídali v hospodě? Co je novýho?“ Nikdy. Mně to opravdu nikdy nenapadlo.

Co vy dámy? Ptaly jste se někdy?

Já osobně se těším, až konečně některý z chlapů sebere odvahu a přizná, že jsou větší drbny, než ženy. Třeba se potom odhodlá další.

Komentáře

Celkem 3 komentáře

  • Dzaka 13.10.2015 v 20:53 Zdravím ;-) na otázku, jestli jsem se někdy zeptala chlapa jak bylo "na jednom"? Dostala jsem takovou spršku drbů a vesnických novinek, že opravdu mám pocit, že chlapy jsou větší drbny, jak ženy. Je to zvláštní, že to říkám, protože sama mám řemeslo( kadeřnice ), ke kterému jsou velmi často drby přisuzovány a nepřijde mi že drbeme, tak často jak muži.


  • zezivota.infoblog.cz 13.10.2015 v 21:34 Hezký večer... Možná je to tím, že ženy opravdu nedrbou tak často jako muži. A když náhodou zdrbneme, klidně to přiznáme :-D...


  • dzaka 19.10.2015 v 08:39 Tak to máte pravdu ;-)


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?