Ze životanás všech

Dokážeš to! Chtěj to, věř si a hlavně zaber!!!

Publikováno 23.11.2015 v 07:04 v kategorii Ze života, přečteno: 141x

Podzim, déšť, mlhy a smutno. Možná je to i tím dušičkovým počasím, že se mračíme, nemáme chuť se smát, jsme bez síly, energie a hlavně jsme bez víry. Teď nemám na mysli víru v Boha, či cokoli jiného. My nevěříme sami v sebe. A to je mnohem horší :-(.

Jako se štěstí drží tam, kde jsou lidé šťastní a spokojení, tak se i pochybnosti a neúspěch nachází v místech, kam je sami pustíme.

Žádný úkol se nepodaří zvládnout sebeschopnějšímu člověku, když si nevěří, nechce a nebo nepracuje s maximálním úsilím. Ano, možná si vzpomenete na minulý článek, že někdo si věří moc a jiný zase málo. Souvisí to s tím. Pokud si nevěřím, těžko se vybičuji k tomu, abych dokázala něco, co je pro mě předem prohrané. Na druhou stranu, když se mi jednou opravdu zadaří, nemohu automaticky počítat s tím, že na co sáhnu, to sklidí úspěch. Ani takto člověk nedělá věci naplno. Je přeci tak dobrý, že nemá zapotřebí mrhat talentem na podřadnosti.

Občas mi lidí vyčítají, že nad některými věcmi příliš přemýšlím. Ano. Je to tak a já to moc dobře vím. Když se do něčeho pustím, musím o tom být přesvědčena a vědět, že to bude stát za to. Není to strach z neúspěchu, nebo výmluva, že si kladu jen takové cíle, které jsem schopna splnit a dopřát si tak příjemný pocit, že se dílo zdařilo. Kdepak. V životě už jsem stála před spoustu úkolů, které mě děsily a o nichž jsem si myslela, že je nedokážu zdolat. Někdy to vyšlo, jindy ne. Těžko říct, která varianta byla častější. Alespoň jsem zjistila, kudy cesta nevede. Znáte to. Co tě nezabije, to tě posílí! :-D

Myslím si, že sám o sobě by měl vnitřně pochybovat každý. Udržovat se tak stále v pozoru a přemýšlet nad svými možnostmi a schopnostmi. Co bychom ale dopustit neměli? Aby nás nedůvěra v sebe samotné natolik ochromila, že ze strachu uhneme z cesty, po které jsme se rozhodli jít.

Všechno je to jen o prioritách a odhodlání. Za uskutečněním snů jdeme v čele našeho života MY sami. Jsme lidé, a jestli jsme děti nebo dospělí, potřebujeme cítit oporu. Může to být chvála z úst rodiny, přátel či kolegů, úsměv a poplácání po ramenou, nebo pomoc a podpora na cestě k cíli. V podstatě stejně musíme konat sami za sebe. NÁS naše rozhodnutí a činy ovlivňují nejvíce, sami v sobě si musíme obhájit svá rozhodnutí a především MY přijímáme odpovědnost za NAŠE životy.

Nepochybuji o tom, že každý dosáhne čehokoli, co si zamane. Odhodlání a chuť něco zvládnout může pomoci úkol splnit rychleji a snáze. A pokud děláme vše tak, abychom měli stále důvod smát se a nikomu úmyslně neubližovali, je to, myslím, dobrý směr cesty.

Zbývá jediné. Rozmysli si, co je pro tebe nejdůležitější, jak rychle půjdeš a co tomu hodláš dát či obětovat! Chceš to? Tak to dokážeš! Jen to chtěj vytrvale, věř si přiměřeně, směj se neustále a hlavně nefňukej a zaber!!! Jisté je, že ač tě třeba i za některé věci lidé pochválí, udělat je musíš jen TY. Člověk nemusí mít robotické schopnosti, aby uspěl. Nikdo je nemá. Jsme jenom lidé. Tak do toho!

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • dzaka 23.11.2015 v 20:46 Děkuji ;-)


  • zezivota.infoblog.cz 23.11.2015 v 21:23 Opravdu není za co :-). Jsem ráda, že jsi našla třeba inspiraci ;-)


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?