Ze životanás všech

Black & white day

Publikováno 15.02.2016 v 08:00 v kategorii Ze života, přečteno: 115x

Znáte ty dny, kdy máte pocit, že vůbec nevstávat by bylo to nejrozumnější, co jste mohli udělat? Od samého rána se vám vše sype pod rukama a když si myslíte, že už hůř nebude, přesvědčí vás okolí o tom, že to není zdaleka všechno? Jistě, že znáte! Známe to totiž velice důvěrně všichni.

Jít životem je jako zebra. Bílá střídá černou a černá zase bílou. Někdy stačí krok a vystoupíme ze stínu nezdaru, jindy musíme vyčkat déle. Je to únavné, ale je to tak. Trpělivost prý růže přináší. Zajímalo by mě, kam je teda dává, protože ať koukám, jak koukám, nikde nic nevidím :-D.

Jak už jsem psala ve svém úvodním článku, jsem povahou optimista. Ale ani optimista nemůže mít denně na tváři úsměv. Každý den není posvícení. Když ráno zaspíte, den se potom motá a motá a člověk nejede ve svých kolejích. Někdy si tak říkám, když mi nesou žáci omluvenku, kde je psáno, že v tomto pololetí zaspali poněkolikáté, že jim to stojí za to. Že jim nevadí, že jsou takto rozhození pořád. Nebo třeba špatná zpráva. Těšili jste se na něco a sešlo z toho, stěžoval si někdo na vaši práci, pokouší se o vás nemoc a nebo se nemusí stát vůbec nic a vy prostě jenom cítíte, že dneska to fakt není ONO… Zkrátka důvod je jakýkoli, ale nemile to narušuje váš zažitý standart.

Víte, já nemám moc ráda věty typu „To bude dobrý.“ Nebo „Bude líp, neboj.“ Vždyť já to přece vím. Někdy by třeba stačilo, kdybyste se někomu vypovídali, zanakupovali si, přečetli knihu. Úplně nejlepší by ale bylo zalézt si doma do postele a, jak říkávám já, vypli svět. Proč neexistuje tlačítko jako na dálkovém ovladači a prostě to jedním zmáčknutím nevyřešíme? Pro dnešek končím, zítra začínáme nanovo:-D. Jsou dny, kdy opravdu všeho moc škodí a taková špatně vyřčená věta vám ten den zkazí ještě víc, a to si můžete myslet, že hůř už opravdu být nemůže. Může! Na to se spolehněte.

Pokud máme zrovna černé období, měli bychom se pokusit ho úmyslně nečernit i druhým. Rovnice má dáti – dal tady platí víc, než kdy jindy. Každý chce brát, ale je nutné vždy myslet na to, že je potřeba i dávat. Ono není nic zadarmo. Elán může dojít i těm nejsilnějším. Nejsme roboti. Jsme jenom lidé.

A když už si to říkáme a jsme na to zvyklí, tak jedna moje neoblíbená "Nevěšme hlavu a veřme, že bude líp!" Ale pozor!!! Nestačí jen čekat a věřit. Musíme na tom hlavně usilovně makat. Čím více zabereme, tím rychleji se dostaneme zase na bílou :-D.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?